Historie rodu Väterů s důrazem na nepomuckou linii

Väterové von Artens – pražské elity posledních let Rakouska-Uherska

Jednalo se o rodinné příslušníky tzv. novoštítného rodu. Tj. ti, kteří byli povýšení do šlechtického stavu až v posledních desetiletích Rakouska-Uherska. Většinou se jednalo o vyšší důstojníky a úředníky, umělce a průmyslníky či podnikatele, nebo nositelé řádů a vyznamenání, se kterými bylo spojeno žádat o udělení některé ze šlechtických hodností.

To byl i případ Väterů. Rytířský titul obdržel Jan Robert Väter (nar. 1795- zemřel 28.10.1867, pohřben na Malvazinkách), prezident c. a k. obchodního soudu v Praze, a to ve spojení s Řádem železné koruny III. třídy, který obdržel 17.6. roku 1861. III. třída tohoto řádu totiž až do roku 1882 umožnovala získat na žádost rytířský titul. O titul požádal a získal 20.7.1861 povýšení do rytířského stavu s predikátem von Artens a erbem. Jan Robert Väter byl ženat s paní Antonií Stachovskou (nar. 1806 - 11.8.1870, pohřbena na Malvazinkách) a měli syny Viléma (1829-1892), taktéž doktora práv a c. a k. dvorního radu, Roberta (1830-1893), doktora medicíny a chirurgie, soukromého docenta fyzioterapie na pražské univerzitě (zemř.1.4.1893, pohřben na Malvazinkách) a dceru Arnoštku (1835-1887).

---------
Významní příslušníci rodu spjatí s městem Nepomuk

(nepřímá linie šlechtického rodu)

Čeněk (Vincenc) Väter

(1830-1885)

Oficiál při c.k. berním úřadě v Nepomuku čp. 152 a starosta města Nepomuk (1880-82), syn důchodního z Hradiště u Blovic. Jeho nevěstou byla Amálie Marie (1833-1917), dcera Jiřího Gückelhorna, měšťana v Nepomuku čp. 76. Tak se Väterovi r. 1852 přiženili na Zelenohorskou poštu do Nepomuka. Čeněk je pochován spolu se svou chotí na hřbitově v Nepomuku. Po prodeji Zelenohorské pošty kněžně Vilemíně z Auerspergu (mezi roky 1885-7) přesídlila rodina do domu čp. 24 na náměstí (zbořeno koncem 80. let 20. století).

----------

MUDr. Kamil Väter
(1869 –1944)

1. prosince 1869 se v Nepomuku na „Staré poště“, tehdy většinou Fetrovnou zvané, narodil MUDr. Kamil Väter, syn Čeňka (Vincence) Vätera. Prožil krásné mládí. Stylově zařízená Fetrovna, obklopena obslužnými budovami a velkou zahradou s dvěma rybníčky, byla tehdy dokonalým životním zázemím. Za zahradou patřil k dvorci les, zvaný dosud mezi starousedlíky Fetráček, a pozemky v bezprostředním i vzdálenějším okolí. Rodina byla dobře situována, mohla si dovolit aristokratický život včetně vychovatelů, a od dětství vzdělával. Na prázdniny jezdíval ke svému strýci Alexandrovi do Budapešti, jeho letního sídla v Transylvánii, k příbuzným do Štýrského Hradce a na jejich nedaleký velkostatek, i do jiných atraktivních míst.

Následovalo české gymnázium v Českých Budějovicích a pražská česká universita, kde vystudoval lékařství. Studium prokládal četnými studijními cestami zejména po rakouskouherských a německých universitách, jeden celý semestr byl zapsán na universitě ve Vratislavi. Po studiu byl nějaký čas asistentem na pražské universitě, současně však byl i vojenským lékařem, a to postupně v Praze, v Přemyslu v Haliči, a ve Vorarlbersku.

V roce 1899 se natrvalo usadil v Praze jako zubní lékař. České zubní lékařství bylo tehdy v plenkách, v té době se dalo hovořit o druhé, nejvýše dvouapůlté generaci českých stomatologů. Sám vzpomínal, jak mu v dětství trhal zuby nepomucký kovář, a ani v Praze to nebylo o mnoho lepší. Proto se rozhodl, že bude zubním lékařem, a své předsevzetí splnil dokonale. Rychle se stal nejznámějším pražským zubním lékařem své doby, kterýžto primát si udržel asi 2 desetiletí. Na jeho zubolékařském křesle se vystřídalo mnoho zástupců pražské i další nobility, průmyslníků, politiků, inteligence, duchovních, hovořilo se zde řadou jazyků.

Jeho rozsáhlé sídlo v Žitné ulici se stalo i uznávaným společenským střediskem, bylo vždy plné hostů, jeho manželka Hana, dcera nejznámějšího plzeňského advokáta osmdesátých a devadesátých let minulého století JUDr. Emanuela Dreyera, m.j. vynikající klavíristka, organizovala stále nějaké společenské akce.

Byl energický a vždy elegantně, spíše podle francouzské než anglické módy oblečený muž, měl rozsáhlé osobní kontakty, byl i dobrým řečníkem, ale v duchu nejlepší rodinné tradice se nezapojoval do politiky, ani „velké“ ani komunální. Pravidelně přispíval zejména do různých pražských českých i německých novin a to jak články lékařskými, tak fejetony. Řada z nich byla přetištěna a přeložena do různých periodik i v zahraničí . Vydal několik lékařských monografií , známá byla jeho útlá knížečka Mořské lázně Grado u Terstu. Byl výborně vybaven na život v někdejší monarchii i jazykově, dokonale ovládal všechny hlavní rakouskouherské jazyky: němčinu, maďarštinu, italštinu, rumunštinu, polštinu a chorvatštinu. Podobně ovládal i francouzštinu, s obtížemi používal angličtinu a španělštinu, a vedle latiny měl i znalosti klasické řečtiny.

Jeho láskou bylo cestování. Jako konzultant státních drah měl pro sebe, rodinu i doprovod rozsáhlé režijní cestovní výhody, kterých plně využíval. Železnice byla jeho vášní, rád m.j. připomínal, že Nepomuk získal železnici rok před jeho narozením. Tehdy železnice představovala jiný fenomén, než dnes. Po řadu let přenášel v létě až na 3 měsíce svoji ordinaci do mondénního jadranského přímořského střediska Grado (tehdy Rakousko, dnes Itálie), v zimě na kratší dobu do tyrolského alpského města Meran (dnes též Itálie, Merano).

Vlakem cestoval stále, a to jak po monarchii, později republice, tak dále po Evropě. To ovšem neznamenalo, že by necestoval i jinak: plavil se stovky mil na lodích a např. když navštívil r. 1913 s rodinou Island, kde ani dosud není jediný kilometr železnice, bral sebou z Kodaně 3 automobily. Nejraději však jezdil do milovaného Nepomuku (jak přímo mazlivě říkával do „Nepomoučka“), kde vzorně udržoval své nemovitosti (především ke škodě města rukou bolševika v jeho posledním tažení z větší poloviny bohužel zlikvidovány) a trávíval poklidné chvíle.

Prožil plný život. Zemřel 18. listopadu 1944, krátce před svými pětasedmdesátinami. Je pochován v hrobce Väterů rytířů z Artensu na krásném pražském hřbitově na Malvazinkách. Sem jej bohužel již následovali, odevzdáni Pánu, jeho manželka, všechny děti a další nejbližší.


------

JUDr. Kamil Vaeter
(1901 –1978)

Narodil se 11. května 1901 coby nejstarší syn MUDr. Kamila Vätera. Jeho otec, nepomucký rodák a lokální patriot, dbal na to, aby všechny jeho děti měly nepomuckou příslušnost (domicil, institut v dnešním českém právu nezakotvený, se silnějším významem než trvalý pobyt), a tak byl hrdý na to, že ve všech dokumentech z dob Rakouska –Uherska měl uvedeno: příslušný do Nepomuku. Blízký vztah k Nepomuku u něj zůstal zachován po celý život. Narodil se v dobře situované rodině, exelentně ukončil gymnázium v Křemencově ulici na Novém Městě a právnickou fakultu v Praze, paralelně byl několik semestrů zapsán i na přírodovědecké fakultě, obor geografie, podnikl řadu studijních cest, zvláště po francouzských universitách.

Po absolutoriu začal pracovat ve finanční oblasti - v bankách a na ministerstvu financí, kde rychle funkčně postupoval a v r. 1938 byl již zástupcem ministra financí (funkce náměstka tehdy neexistovala a ministr měl pouze maximálně jednoho zástupce). V letech 1936-1937 byl vládním zmocněncem pro banky na Slovensku, sídlil v Bratislavě a dokonalou slovenštinu s chutí používal jako jeden z mála českých státních úředníků po celý život.

Protektorátní období přežil v nižších funkcích na ministerstvu financí, při bombardování Prahy byl dosti těžce raněn právě v jeho budově, když bomba zabila zbývající 2 úředníky z trojice jdoucí po chodbě.

Po válce byl opět v poměrně vysokých funkcích na ministerstvu financí, ale místo dalšího vzestupu jej roku 1951 čekala výroba a tak pracoval nejprve jako šponař v kladenských hutích, později – s výjimkou jednoho roku, kdy se mu podařilo uchytit jako právník v jistém vodohospodářském podniku – až do důchodu jako dělník ve dvou pražských továrnách na zcela opačném konci Prahy, než bydlel – blíže jej nikde nesměli vzít, totalita měla v těchto věcech proorganizováno vše.

Býval vyhledávaným společníkem, výborným právníkem a skvělým řečníkem - zejména pro slavnostní příležitosti, a jako takový předsedou řady nadací, společností, spolků apod. Jeho koníčkem byla geografie a r. 1917 se stal zakládajícím členem České zeměpisné společnosti a předsedou její studentské sekce. Této společnosti jako jediné s relativně apolitickou podstatou zůstal věrný doslova až do smrti, tedy více než šedesát let .

Jeho první manželkou byla herečka Vlasta Matulová, na poslední Gabrielu roz. šlechtičnu z Ritterů, pocházející z novoštítného brněnského šlechtického rodu, která v podstatě do své smrti před 3 léty žila v Nepomuku a po sametové revoluci např. ochotně pomáhala Městskému úřadu se svoji němčinou, kterou podobně jako další min. 3 světové jazyky, znala výtečně, si jistě mnozí Nepomučané vzpomenou dodnes.

Je s podivem, s jakým humorem, elegancí a dobrou náladou, kterou dodával odvahu mnoha jiným podobně strádajícím, snášel prudký zlom v životě v padesátých létech, přeřazení do výroby, pošlapání všech jeho osobních kvalit, když nakonec dělal např. soustružníka, léta soustružil jednu a tutéž součástku, od rána do odpoledne, od pondělí až do (tehdy) soboty.

Jak mohl, šel do penze, a větší její část trávil v Nepomuku-Dvorci, ve vile po své mamince. Zemřel 22. května 1978 ve věku 77 let v nemocnici v Sušici, kam byl den před skonem odvezen z Nepomuku po náhlém selhání životních funkcí. Pochován je v hrobce Väterů rytířů z Artensu v Praze.

---------------
JUDr. Vladimír Väter
(1905-1976)

Dne 11. února 1905 se v Praze narodil jako třetí a poslední dítě MUDr. Kamila Vätera. JUDr. Vladimír Väter se 1. března 1959 stal notářem v Nepomuku, avšak již 1. října 1959 bylo notářství v Nepomuku, podobně jako ve všech dalších městech, která nebyla okresními, zrušeno. Vidina dočkat se odchodu do důchodu v nepomucké kanceláři tak zcela zmizela. Smutně tedy skončila jeho celoživotní touha být notářem v Nepomuku, ale i tak s určitou pýchou a někdy i dojetím uváděl, že byl posledním nepomuckým notářem. Pochován byl v Praze v rodové hrobce. Jeho synem byl JUDr. Ing. Vladimír Väter (1943-2024), pochován v Praze v rodové hrobce a žijícími pokračovateli rodu jsou Pravoslav a Diana.


Zdroje:
idnes.cz
JUDr. Ing. Vladimír Väter (+2024)
Ludmila Jenčíková
Marie Horová
Archiv rodu Němejců