Originál Rukopisu zelenohorského na výstavě

Skutečnou historickou vzácnost, která je spojena s Nepomukem a Zelenou Horou, mohou návštěvníci spatřit na vlastní oči o víkendu v Muzeu jižního Plzeňska v Blovicích. Originál Rukopisu zelenohorského, o jehož pravosti jsou dodnes přesvědčeni někteří lidé, zde bude k vidění v sobotu i v neděli. 

Rukopis zelenohorský je literární text, který byl údajně objeven roku 1817 na zámku Zelená Hora. Vydával se za středověkou literární památku; dnes převažuje názor, že jde o falzum. Rukopis byl v roce 1818 anonymně zaslán nejvyššímu purkrabímu hraběti Františku Antonínu Kolovratovi, pro nově zřízené Museum království Českého. Údajným neznámým byl panský úředník Josef Kovář ze zámku Zelená Hora u Nepomuku, který byl identifikován až roku 1858. 

Pochybnosti o pravosti Rukopisu zelenohorského vyvstaly ihned po jeho objevení. Důvodem byly i jiné nalezené texty kolem osobností Václava Hanky a Josefa Lindy. V roce 1816 objevil Josef Linda Píseň pod Vyšehradem. V roce 1818, na svátek svaté Ludmily, Václav Hanka se svými přáteli objevil v děkanském kostele ve Dvoře Králové další text – Rukopis královédvorský. Prakticky od doby nálezu obou rukopisů se vedou spory o jejich pravost a autorství. V Praze se oba svazky dostaly do rukou Josefa Dobrovského, patriarchy naší slavistiky a jazykovědy, který je ihned odmítl jako falzum. Tak vlastně začal rukopisný spor. V roce 1886 se do nich významně zapojil také Tomáš Garrigue Masaryk, který je považoval za padělky. Většinovým názorem je, že RZ nepochází ze středověku, ale jedná se o účelová falza z doby národního obrození. Za jejich nejvíce pravděpodobné autory jsou považováni Václav Hanka a Josef Linda.

Podobné padělky se objevily v literárních dějinách několika evropských národů. Známý je např. podvrh Jamese Macphersona, jenž v letech 1761-63 sestavil fragmenty středověké lidové skotské epické poezie do velkého cyklu, který pojmenoval Ossianovy zpěvy. V ruské literatuře v roce 1811 objevil Alexandr Ivanovič Sulakadze Hymnu Bojanovu.