Zámek Zelená Hora
Od 1. 11. 2025 zámek uzavřen kvůli rekonstrukci.
Zámek bude výjimečně otevřen 18. - 19. 4. 2026 v rámci akce Otvírame Nepomuk!
Zámek Zelená Hora, postavený na stejnojmenném vrchu se vypíná do výše 536 m n. m. Osídlený byl už v 9. století, v mladší slovanské době hradištní. Podle legendy žehnal z tohoto vrchu biskup Vojtěch zdejšímu kraji, když tudy v 10. století procházel se svým doprovodem, odtud dostal vrch svůj název. Na paměť události zbudoval na Zelené hoře poustevník Bořita dřevěný kostelík. V letech 1144 - 1145 byl pod Zelenou horou založen cisterciácký klášter.
První zmínku o zelenohorském hradu nalezneme již v nařízení krále Přemysla Otakara I. z roku 1221. Koncem r. 1419 začal kopec opevňovat husitský hejtman Mikuláš z Husi, který pojmenoval Zelenou horu horou Olivetskou. Ještě před dokončením husitského hradiště byl vrch dobyt Bohuslavem ze Švamberka. Husité se tehdy pomstili vypálením cisterciáckého kláštera. Stalo se tak v r. 1420. Po smrti Bohuslavově získalo zelenohorské panství město Klatovy a v r. 1436 Hynek Krušina ze Švamberka, bratr Bohuslava, který vystavěl po skončení husitských válek na Zelené hoře hrad. Když v roce 1455 Hynek Krušina ze Švamberka zemřel, držel Zelenou Horu jeho syn Bohuslav ze Švamberka. Někdy před rokem 1464 se stal pánem Zelené Hory Zdeněk ze Šternberka. Za jeho držení byla r. 1465 uzavřena na hradě Jednota zelenohorská.
Po Zdeňkově smrti patřilo panství Šternberkům až do r. 1529, kdy ho král Ferdinand I. zapsal pánu Zdeňku Lvovi z Rožmitálu. V roce 1536 se dostalo panství opět do rukou Šternberků, a to zásluhou Adama ze Šternberka.
V letech 1670–1696 nechal Václav Vojtěch ze Šternberka přestavět hrad na barokní zámek, který se přes svůj nelehký osud zachoval dodnes. Rod Šternberků zde vládl až do roku 1726, kdy Leopold ze Šternberka prodal Zelenou Horu hraběti z Martinic. V 80. letech 18. století přešel majetek do rukou italského rodu Colloredo-Mansfeldů. Poslední panovnicí tohoto rodu byla kněžna Vilemína z Aueršperka. Zelená Hora byla v držení pánů z Aueršperka do r. 1931, kdy ji odkoupili manželé Karel a Marie Plavcovi. V r. 1938 se stal novým majitelem Karel Blažek, plzeňský průmyslník. Protože však nezaplatil státu převodní poplatky, nebyl prodej zapsán v majetkových knihách a Zelenohorský zámek se stal majetkem státu.
Po obsazení českých zemí hitlerovcisídlila na Zelené Hoře až do konce války německá vojenská posádka. Po osvobození Nepomuku americkou armádou v květnu 1945 sem byla na krátkou dobu umístěna Československá vojenská brigáda ze Západu. Do roku 1947 si mohli ještě návštěvníci prohlédnout zámecké sbírky. V roce 1948 však dostala Zelenou Horu k užívání Československá armáda a zámek se tak uzavřel široké veřejnosti. Některé sbírky se podařilo zachránit rozvezením na různé zámky a do depozitářů, část majetku však byla zcizena. Armáda zůstala na Zelené Hoře až do pádu komunismu v roce 1989. Na zámku se vystřídalo několik vojenských útvarů, členem 1. Technického praporu byl spisovatel M. Švandrlík, jehož zfilmovaný román Černí baroni zámek proslavil.
Prostor předhradí Zelené Hory zaujímá kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Vojtěcha. Již v XV. století stával na tomto místě kostel sv. Vojtěcha, založený Zdeňkem ze Šternberka roku 1464 na místě hradní kaple. Dnešní podoba je ze 17. století. Přední chrámová část kostela pochází z období baroka, kdežto zadní část je zřejmě z dob původního hradu. V interiéru kostela se dochovaly náhrobní kameny pánů ze Šternberka a tři mramorové desky pánů rodu Colloredo-Mannsfeldů. Po původním oltáři, který se dnes nachází v kostele v Neurazech, zde zbyl pouze podstavec. Na něj byl v roce 2017 instalován nový nerezový oltář od Václava Česáka. Svatostánek ukrývá také moderní sochu Panny Marie Zelenohorské dotýkanou svým gotickým originálem a moderní relikviář s ostatkem svatého Vojtěcha, obojí rovněž od stejného autora. V oltáři je zasazen kámen ze základů konventu v německém Ebrachu, odkud na Nepomucko přišli první mniši. V blízkosti oltáře uvidíte otisk stopy svatého Vojtěcha v žulovém balvanu.
