Mons. Jan Křtitel Strnad: 150. výročí narození
Narodil se 20. června 1876 ve Vlastci č. p. 37 u Písku jako nejstarší syn z pěti dětí domkáře a zedníka; zemřel 13. dubna 1939 v Nepomuku, tedy před 87 lety, v domku č. p. 64 na náměstí („U Dannerů“). Pochován byl 17. dubna na nepomuckém hřbitově sv. Prokopa, blízko centrálního kříže, za účasti velkého množství lidí a více než padesátky kněží. P. Strnad patří bezesporu k nejvýznamnějším nepomuckým duchovním správcům; byl – od roku 1929 – prvním nepomuckým arciděkanem a zároveň také posledním. Jeho kariéra v duchovní službě, která se celá odehrála v českobudějovické diecézi, je ale pestřejší. Pojďme si ji připomenout. Na kněze byl v Českých Budějovicích vysvěcen 23. července 1899 ve svých 23 letech a byl poslán do Blovic, kde působil jako kaplan, a zároveň byl od října 1900 do února 1901 administrátorem farnosti v Seči. Ještě v témže roce se jeho druhým kaplanským působištěm stal Nepomuk, kde byl v té době děkanem František X. Novák. Po jeho smrti v roce 1905 půl roku administroval nepomuckou farnost, pak se stal zámeckým kaplanem na Zelené Hoře. Od roku 1908 je jeho kněžský život spojen s Prádlem – dvacet let obýval prádelskou faru a sloužil věřícím. Přišel do Prádla ve svých třiceti dvou letech a odešel odtud jako dvaapadesátiletý! O jeho schopnostech svědčí i to, že vykonával funkci sekretáře nepomuckého vikariátu, stal se biskupským notářem (tzn. sepisoval a ověřoval úřední církevní dokumenty a staral se o archiv diecéze) a čestným konzistorním radou, tedy „zasloužilým knězem". Na fotografii ve Svatojánském muzeu je právě zachycen s pektorálním křížem ve tvaru maltézského kříže s kulatým středem – viditelným znakem cti za zásluhy o církev, uděleným biskupem. Jako prádelský farář napsal spolu s nicovským farářem F. Kašparem dílko „Kytice myšlenek pro adorátory, kazatele a katechety" (1913), na prádelské faře vznikly v roce 1927 z jeho pera „Jesličky. Dětské koledy a příslušné promluvy" a překlad z němčiny „Církevní rok" od Ericka Przywary. A ještě něco: napsal také, jako nadšený radioamatér, několik článků o rádiu – na prádelské faře byly jeho zásluhou „chytány" z éteru první rozhlasové vlny, neboť patřil mezi prvních deset koncesionářů rozhlasového vysílání se svou „čtyřlampovkou" na baterii se sluchátky! Prádelští se s P. Strnadem určitě neradi loučili, když byl 1. února 1928 ustanoven děkanem v Nepomuku. To měl před sebou ještě 11 let života, z toho jich věnoval téměř osm činorodé službě nepomucké farnosti. Od 24. března 1934 byl totiž pro nemoc (ochrnul na pravou polovinu těla) mimo duchovní službu a 1. září 1936 odešel na odpočinek. Těch osm let věru nemohl zahálet. Ihned po svém příchodu na nové působiště se energicky pustil do příprav na 200. výročí svatořečení Jana Nepomuckého v roce 1929. Z jeho iniciativy byly založeny dva výbory – jeden pro nashromáždění peněz na vnější i vnitřní opravu obou nepomuckých kostelů (a skutečně se vybrala většina potřebných peněz) a výbor pro organizaci velkolepých oslav, jichž se zúčastnil i tehdejší apoštolský nuncius P. Ciriaci. (Na památku jeho přítomnosti je v prostoru levé empory kostela SJN zvěčněno jeho jméno.) Jeho nápadem bylo uspořádat na arciděkanství výstavu svatojánských památek – předmětů spojených s nepomucenskou úctou. Velmi úspěšná výstava, do níž vložil nezměrné úsilí i vlastní finanční prostředky, se stala v roce 1930 základem pro vybudování Svatojánského muzea. Jeho dílem je také rekonstrukce kostela v Milči. V horní části hlavního oltáře v kostele SJN je Hellichův obraz Jana Křtitele, odkazující na zasvěcení původního kostela, který zde stál. P. Strnad měl tedy denně svého křestního patrona na očích. Asi nikoho schopnějšího nemohl Pán Bůh do Nepomuka před svatojánskými oslavami poslat.
Marie Bílková