Vilemína – životní příběh kněžny ze Zelené Hory
Dětství prožila převážně ve Vídni, ale ze všech rodových sídel si nejvíce oblíbila Zelenou Horu. Uchvátila ji zdejší krajina, lesy, rybníky i život prostých lidí. Přestože vyrůstala v aristokratickém prostředí, měla blízko k českému národnímu cítění a velmi dobře mluvila česky. K tomu ji vedla především její teta Vilemína Kinská i vlastenecky smýšlející příbuzní.
Mezi její učitele patřili například malíř Antonín Mánes nebo František Horčička, správce colloredo‑mansfeldských obrazáren. Vilemína byla od mládí vedena k umění, kresbě i charitativní činnosti.
Dne 29. dubna 1845 se na Pražském hradě provdala za knížete Vincence Karla z Auerspergu. Jako věno získala své milované panství Zelená Hora. Po svatbě žili manželé střídavě ve Vídni, na Zelené Hoře, ve Slatiňanech a na zámku Žleby. Vincenc Karel byl známý svou zálibou v romantické přestavbě zámků a sbírkách zbraní i historických předmětů. Vilemína se věnovala malbě, navrhování dekorací a kreslila také obrázky pro své děti.
Manželům se narodilo šest dětí. Prvorozený syn Karel však zemřel už v útlém věku, což Vilemínu velmi zasáhlo. Další děti se později provdaly či převzaly správu rodového majetku.
Přestože patřila k vysoké šlechtě a byla držitelkou Řádu hvězdového kříže, nezapomínala na obyvatele svého panství. Po zrušení roboty a během období bídy nechala rozdávat pomoc z panských sýpek i peněz. Podporovala rozvoj Nepomucka, školy, kostely i chudé rodiny.
Velkou zásluhu měla na obnově kostela sv. Jakuba v Nepomuku, který byl za Josefa II. zrušen a sloužil jako skladiště. Přispěla také na nový hřbitov a podporovala české vlastence i zájem o Rukopis zelenohorský.
Roku 1867 zemřel její manžel Vincenc Karel. Vilemína se poté ještě více věnovala Zelené Hoře, kterou si zvolila za své hlavní sídlo. Nechala upravit zámek, park i okolní krajinu. Po požáru zámecké věže proběhly rozsáhlé přestavby, díky nimž získal zámek dnešní podobu.
Za jejího působení vznikaly nové cesty, altány a odpočinková místa v lesích. Nechala odvodnit bažiny pod zámkem a proměnit je v úrodné pozemky. Podporovala také vzdělání – založila opatrovnu pro děti a dívčí školu v Nepomuku.
Kněžna byla známá svou štědrostí a laskavostí. Často pomáhala chudým, navštěvovala nemocné a podporovala místní umělce. Významně pomohla například malíři Augustinu Němejcovi, kterému umožnila další studium.
Na Zelené Hoře pořádala lidové slavnosti, dožínky i kulturní akce. Přestože žila v přepychu, lidé ji měli rádi pro její vstřícnost a zájem o obyčejné obyvatele kraje.
Vilemína zemřela 19. prosince 1898 ve Vídni ve věku 72 let. Pohřbena byla v rodinné hrobce Auerspergů u Žlebů. Obyvatelé Nepomucka na ni ještě dlouho vzpomínali jako na laskavou a štědrou kněžnu.
Její syn Engelbert Ferdinand prodal Zelenou Horu roku 1931 manželům Plavcovým z Prahy. Následné události, válka i působení armády znamenaly postupný úpadek zámku. Objekt začal chátrat a z někdejší krásy zůstalo jen torzo. V loňském roce mu konečně svitla naděje na nový začátek.
Jméno kněžny Vilemíny zůstává spojeno s obdobím největšího rozkvětu Zelené Hory. Svou dobročinností, podporou vzdělanosti i péčí o kraj si získala úctu místních lidí a dodnes patří k nejvýznamnějším osobnostem historie Nepomucka. Připít ke vzpomínce na ni si můžete například citrusovo-kořeněným likérem, který speciálně k výročí vytvořila firma Jenčík a dcery.
Pavel Motejzík, místostarosta